Úvodní stránky deníku Šimona Černohorského: Možná právě díky dědovu vyprávění se mi zdál svět dospělých vždycky tak trochu šedivý. Chyběly mu barvy a hudba. Vůbec je zajímavé, jak pro děti slunce svítí víc než pro dospělé. Občas se mi zdálo, že jsem zahlédl něco nemožného, odstín barvy, která neexistovala, pohyb v koutku oka (a když jste se ohlédli, tak tam nic nebylo) nebo vůni růží na záhoně s mrkvemi. Dětem se prý takové věci stávají, neboj se, z toho vyrosteš, to mi říkali rodiče.
V prváku na střední jsem o dědu přišel, zemřel po dlouhé nemoci a s ním i barvy v mém životě. Přežíval jsem, jako přežívají jiní kluci mého věku. Učil jsem se, zajímal o počítače a občas něco kutil. Pak přišlo období prvních lásek a tanečních. Světe div se, mé bytí začalo opět nabývat netušených barev a já začal skládat básně a malovat. A přestával si rozumět s rodiči. Často jsem se potloukal po ulici a na školu kašlal, i když sem vždycky nějak prolezl.
Pak, na konci čtvrťáku, o maturitním večírku, došlo k zásadnímu zlomu. Hodně jsem ten večer vypil a pak jsem doprovázel svou přítelkyni domů, no a jak jsme byli oba opilí... ráno jsem se vzbudil v její posteli nahý a jako někdo úplně jiný. Asi si teď řeknete, jasně stal se z tebe mužskej. Taky sem si to říkal, ale pak jsem se podíval do zrcadla...
Bytost, kterou jsem spatřil, měla rudé tváře a noc, šedé obočí neuvěřitelné délky, naježené, jak po zásahu elektrickým proudem. Vlasy stejné barvy prostě stály v bizardním účesu. Zíraly na mne pichlavé oči a v otevřených ústech se rýsovaly špičaté zuby. A celej ksicht vypadal, jako by se gejše nepovedl make-up. Pořádně jsem se vyděsil a v tu chvíli si ani neuvědomil, že se dívám na vlastní obličej. Sakra bylo mi sotva 18 let.
Když jsem od své přítelkyně utíkal, připadal jsem si, jak na hodně špatném tripu. Viděl jsem věci, které prostě existovat neměly – ohnivé ptáčky, strom rostl na místě, kdy žádný nikdy nebyl, ale tenhle vypadal, jako by zažil Napoleona.
Utíkal jsem do bezpečí domova a tehdy jsem do něj vrazil. Vypadal stejně jako já, jen mnohem starší (bylo mu asi 30 let, což je na skřítka úctyhodný věk) a utrápenější, ale hned jak se na mě podíval, věděl, kolik uhodilo. Říkejme mu třeba pan K., jako Kantor. Byl to vopravdickej skřítek, jako já. Představil mě svému baronovi (nevěděl jsem, že ten stařík z knihkupectví je skřítek) a stal se mým učitelem. Těch pár měsíců v učení raději přeskočím, nebyla to pro mne příjemná doba. Musel jsem odejít od rodiny a začít pro něj makat. On mě na oplátku živil a zaučoval do skřítčích věcí. Nikdy jsem nezažil tak sarkastického a cynického chlápka. Byl to vynikající šermíř a nutil mě každej den ke tříhodinovému tréninku s chimérickým kordem a dalším hodinám ve vyučování říší, umění a řemesla. Vlastně to byl dobrák od kosti, ale všednost si na něm vybírala daň a on to moc dobře věděl. Škoda, že ho nakonec ňákej grázl probodl nožem.
No zdědil jsem po něm byt a trošku peněz, takže za tak špatnej nebyl. Začal jsem se živit jako barman. Táta s mámou s tím nesouhlasí, pořád chtěj, abych šel na vejšku, ale je mi devatenáct a podle zákona jsem dospělej. Momentálně hledám někoho, kdo by se se mnou podělil o nájem.
Málo piju a hodně kouřím. Užívám si života, dokud můžu. Jsem umělec. Jsem nocker a jsem na to hrdej.
Lidská podoba
Šimon je běžně vypadající mladík okolo dvacítky (ve skutečnosti je mu jen 19 let). Obličej je spíše všední s propadlými tvářemi. Vystupuje z něj dlouhý špičatý nos, věčně popraskané rty, které si musí dost často mazat jelením lojem (a dělá to hlavně, když je nervózní), jsou neustále stažené do jízlivého úšklebku. Pichlavé hnědozelené oči vypadají pod hustým černým obočím zapadlé. Vlasy nosí krátce střižené a od té doby, co pracuje jako barman u ( dodat jméno hospody), je nosí obarvené na zrzavo, i když jejich původní barva je černá. Na bradě mu raší zatím ne moc hustá bradka.
V obou podobách má štíhlou, skoro až vyzáblou, šlachovitou postavu. Měří necelých 180 cm a váží okolo 67 kilogramů. Trošku se hrbí.
S oblibou nosí červenou mikinu s kapucou, zelené kapsáče a pevné boty, kolem krku dřevěné korále, které mu dala bývalá přítelkyně (opustila ho krátce po jeho probuzení).
Skřítčí podoba:
Ve skřítčí podobě je Šimonův nos ještě delší a špičatější a jako u každého nockera má načervenalou barvu. Stejně tak jsou zarudlé i tváře, ačkoli ne o moc víc propadlé. Když už otevře pusu, objeví se v nich dvě řady ostrých špičatých zubů. Oči jsou ještě pichlavější než normálně. Obočí má dlouhé, naježené a šedé jen občas se v něm objeví černý pramínek. Podobnou barvu mají i jeho vlasy, které jsou sčesané dozadu do špičky.
Ve své snové podobě nosí černou vestu čínského stylu, která má na límci červený vzor v podobě dvojitého T s okem na místě, kde se vertikální čára stýká s horizontální. K tomu je oblečen do černých přiléhavých kalhot. Na nohách nosí kanady, které celkový dojem trošku ruší. U boku se mu většinu času houpá jeho chimérický kord.
Jméno: Šimon ČernohorskýPravé jméno: Simeus Vranohor
Znamení: Štír (narodil se v listopadu)
Druh: Nocker
Dvůr: Seelie
Dědictví: Mudrc/ Darebák
Zdánlivý vzhled: Wilder
Vlastnosti: Síla 2, Obratnost 4, Odolnost 2, Charisma 2, Manipulace 3 (-5), Vzhled 2, Vnímání 4, Inteligence 3, Důvtip 3
Talenty: Básnické vyjadřování 1, Empatie 1, Keening 3, Malování 3, Ostražitost 1, Podvádění 1, Uhýbání 2, Znalost ulice 1
Dovednosti: Bezpečnost 1, Boj se zbraní 3, Etiketa 1, Řemesla (truhlařina) 3, Řízení 1
Znalosti: Greymare 1, Jazyky 1 (němčina), Počítače 1,Vyšetřování 2
Zázemí:Chimérický předmět 2 (-2), Rozpomenutí se 1, Snílci 1, Chimérický společník 3, Zdroje 1 (-1)
Umění: Primal 2, Wayfare 1, Legerdemain 1 (-5)
Říše: Fae 1, Nature 1, Prop 3
Glamour: 4
Vůle: 4 (-4)
Banalita: 3
Birthrights: Kování chimér, Sprav to
Frailthy: Chyby
Merity a Flawy: Faery Eternity (-5 M)
Thrownback (2 F), Pomsta (2 F), Nepřítel (3 F)
Výbava: Mobil, nářadí, notes a tužky, karty, cigarety a zipo, nářadí, chimérický kord, knížka s filosofickým tématem