| Home | Obrazárna | Próza | Dračí Doupě | World of Darkness |
Životopis
Narodila jsem se do smíšené rodiny. Vzpomínám si, jak jsem objevila starou fotku svých rodičů. Otec byl pravý Skot, zrzavý, fousatý, mohutný muž s vlasy spletenými do copánků a divokou veselou povahou. Matka byla překrásná žena z kmene Navahů. S otcem se setkala na právech a zplodili mě v posledním ročníku. Přes velmi pokročilé zdravotnictví Spojených států Amerických matka při porodu zemřela a já přišla na svět císařským řezem.
Otec o matce nikdy nemluvil. Byl to dobrý hudebník, ale jako rodič samoživitel se musel svého snu vzdát a věnovat se tomu, co skutečně vystudoval. Ostříhal si vlasy, oholil se a místo volných šatů začal nosit obleky. Myslím si, že se smrtí své matky přišel o hodně radosti ze života. Jako právník byl vynikající, ale jako otec byl pouze průměrný. Ne, nemohu si stěžovat na nedostatek materiálního zabezpečení, ale musím přiznat, že se mi jen málokdy dostávalo pohlazení nebo objetí. Otce jsem viděla šťastného jen na skotských festivalech, kdy se navlékl do kiltu a vzal do ruky housle. To on ve mne probudil lásku k tomuto nástroji.
Rostla jsem jako samorost, táta na mě měl jen málo času a vychovával mne vlastně jako kluka. Pár měsíců po mých třináctých narozeninách se oženil (s matkou nebyli sezdáni, takže jsem vlastně bastard) a teprve macecha (kterou mám mimochodem ráda ) mě naučila, jak se má dívka chovat a oblékat.
Nikdy jsem neměla moc kamarádů, vždy sem se přátelila víc s kluky a jen pár z nich sem mohla nazývat opravdovými přáteli. S holkami sem se nekamarádila vůbec a na střední mě neustále pomlouvaly. Přiznávám, nevypadala jsem jako třídní miss. V patnácti se táta rozhodl, že budu chodit na karate. Bylo to jeho rozhodnutí a já s tím vůbec nesouhlasila. Vydržela sem tam chodit rok a půl, pak jsem přemluvila Miriam (tak se má nevlastní matka jmenuje), aby na tátu zatlačila. Povedlo se, její přesvědčování muselo být opravdu důkladné, protože devět měsíců na to se mi narodil brácha Paul.
Daleko raději sem chodila na housle. Řekla bych, že hraji vážně dobře, a sem na to opravdu hrdá. Strašně ráda jsem s tátou hrála duet, ale potom co se Paul narodil, se začal věnovat víc jemu. Chvíli sem se snažila upoutat jeho pozornost, ale pak sem toho nechala a vychutnávala nenadálou volnost. Školu sem zvládala bez problémů a tak sem se začala zajímat o psychologii a okultismus. Tyto zájmy mne nakonec přivedly ke studiu psychologie v oboru deviantního chování. Učení mě baví a právě teď studuji ve třetím ročníku. Brzo by mě měla začít praxe.
Rodina mi na studia sice přispívá, ale peněz je málo a studentský život skýtá mnohá pokušení. Ráda někam večer vypadnu, třeba si zatancovat, popít s přáteli nebo se jen tak projít s přítelem. Jmenuje se Sam Scarlet a je to fakt kus. No a k tomu potřebuji peníze, takže jsem skloubila příjemné s užitečným a každý pátek hraji v Irské hospodě na housle. Táta s tím samozřejmě nesouhlasí. Nemá Iry v lásce a obzvlášť toho mého.