| Home | Obrazárna | Próza | Dračí Doupě | World of Darkness |
Tak proč se musím pořád ptát
Jak mi tě mohl vzít
A ty se ke mě nechceš znát
Nechat mě v klidu snít
Jen chvíli v klidu snít.
Nevím, proč dál tu mrhám síly
A pořád melu svou
Když za každou pěknou chvíli
Mi vrazíš ránu zlou
Ač mám teď dívku krásnou
Která mé rty potěší
Mé oči praví zprávu jasnou
Že máš mé srdce v otěží.
Tak proč se neustále ptám
Jak mám bez tebe žít
Nic víc po tobě nežádám
Jen nech mě chvíli snít
Ještě malou chvíli snít.
Zda jsi mě kdy milovala
Se nejspíš nikdy nedovím
Vždyť v mnohém si mi lhala
Tím svým hlasem medovým
Jenže když tu ve tmě sedím
Vzpomínám na loňský sníh
Jak tak na tvou fotku hledím
Tak tvář mi brázdí smích.
Tak proč se sama sebe ptáš
Zda bylo moudré mě nechat jít
Proč se za tím vším schováváš
Když též chtělas jsi snít
S mnou na chvíli snít.