| Home | Obrazárna | Próza | Dračí Doupě | World of Darkness |
Její slzy protékaj mi žilou
když smích ji přejde jako sen
zasažena neznámou silou
Opouští náruč mou a běží ven
Běží napříč Černým lesem
Snad nadobro neztratí dech
Až protančí se upířím plesem
Já pod hlavu dám jí lesní mech
I přes slovo Ne, tak kruté a úpěnlivé
Bych se v jejím klíně s láskou utopil
A je jen na místě a v pravdě spravedlivé
že tělo její Bůh tak krásně zaoblil.
A pokud jsme oba karty osudu, ve které Bozi hrají
Pak já jsem Černý Petr a ona je má krásná paní.