Vítejte v knihovně Třinácté komnaty

Modlitba za vlkodlaka

Má Pramáti, jež Lunou býváš zvána,
hlídej mé kroky do dnešního rána.
Rudá krev v žilách se bouří.
Do dáli běžet mé srdce touží.
Vlk ve mně probouzí se z hlubokého spánku.

Mé vytí nechť se nocí k obzoru nese.
Jak touha přízraku po temném lese
žene mne hlad po divokém lovu
chci štváti kořist do úmoru.
Vlk ve mně nastaví tvář chladnému vánku.

Dopřej mi dobrý lov, tajemná Selené.
Družku, co běží po louce zelené,
snad mé teskné vytí přivábí,
krásnou jak královna ze Sáby.
Vlk ve mně vzdává hold černé noci.

Přikryj mne pláštěm šedým tak,
aby žádná kulka nenesla můj znak
a stříbro nenarušilo krásu mojí kůže,
nic nezpřetrhá niť života vlčího muže.
Vlk ve mně je plný temné moci.

Vím, je to mou vinnou,
že svíce jejich života dohořívá,
ale je třeba zapálit jinou…