| Home | Obrazárna | Próza | Dračí Doupě | World of Darkness |
Popadám dech, v hrudi to pálí,
do šedé mlhy se to zvíře halí,
jak šílenec ženu se rosou ranní,
letím jak pták za bílou laní.
Ženu se vpřed a vítr kvílí,
tak jako vřed ta mlha sílí,
nechci to vzdát, už od svítání
jsem jenom krok za bílou laní.
Zpěněná krev se v žilách bouří
vysvitlo slunko, oči mhouří,
stačí jen skok, dopadnout na ní,
vracím se domů s bílou laní.