| Home | Obrazárna | Próza | Dračí Doupě | World of Darkness |
Ležíš tu v trávě světem unavená
Plakalas a třesou se ti ramena
A lidé nikdy spravedliví říkají: "Co na tom sejde."
Chceš život vrátit jen o pár roků zpět a to už nejde
Touha tak vzdálená pochopení nám zatemnila mysl
Byli jsme jako - jako dva šílenci a nic nedávalo smysl
V předvečer Dušiček jsem se zmocnil tvého těla
Líbal tě, kousal, dráždil a ty ses touhou chvěla
Lepší mě nikdy nepotkat, proč láska tolik bolí?
Opustil jsem tě před léty a rány plnil solí
Divná to slůvka vyznání, nikdy jsem v tom dobrý nebyl
Přesto mi prosím odpusť, že jsem tě to ráno poprvé zabil...