Vítejte v knihovně Třinácté komnaty

Souboj démonů

Vstoupili jsme oba na taneční parket. Já na kraj, ona na střed. Začala se vlnit, její krása byla okouzlující. Zelenožluté oči přímo pobízely, abych se do nich díval a na vše ostatní zapomněl. Připomenulo mi to chvíli, kdy jsem jí v tom přeplněném, potemnělém sále uviděl. Ve světle stroboskopu vypadala jako nakreslená a na malý okamžik se podobala dívkám z japonské mangy. Nazrzlé vlasy, rudé rty, nádherné tělo a černá minisukně, která odkrývala značnou část její božské prdelky. Opírala se o další dvě dívky a zírala na parket, jakoby hledala kořist, se kterou si dnešní noc pohraje. Pak své oči upřela na mně a drze mi pokynula. Okamžitě jsem poznal, že to byla ona, kdo stál za tajemnou pozvánkou, kterou posel přinesl.

Teď tu stála přede mnou a DJ spustil něco, co se mohlo podobat flamengu. Svůdně pohybovala pánví a potichu syčela. V tu chvíli mi to došlo... hadí démon. Dav začal šílet a pískat vzrušením. Potlačil jsem touhu. Pomalu jsem jí obcházel a začal se přizpůsobovat svému totemu. Nejlepší by bylo, kdybych se mohl pohybovat po čtyřech, potřebnou sílu bych tak načerpal daleko rychleji, jenže to si můžu dovolit u ohně někde za městem, ne uprostřed tolika teenagerů. Zrychlil jsem a houpal se v bocích, trochu se nahrbil. Byla rychlejší. Pohnula rukou, zápěstí se zavlnilo a energie, která z její dlaně vytryskla, na sebe vzala podobu smaragdové kobry. Had rychlostí blesku přeletěl přes celý sál a vrhl se mi po krku. Jen tak, že jsem stačil nastavit ruku. Jedovaté zuby se mi zakously do malíkové hrany a rána začala na astrální úrovni otékat. Projela mnou bolest a zamlžil se mi zrak. Potřásl jsem hlavou. Usmála se na mne a ukázala ostré špičáky. Pak si přejela rozeklaným jazykem po horním rtu. Okouzlující. Její hypnotické oči se na mne opět upřely, až jsem ucítil náraz psychické vlny na svou vůli. Nepřestal jsem jí obcházet, tahle ženská však byla neskutečně rychlá. Stačila tak malá chvilka a už měla opět spoutaný dostatek energie. Přestože jsem zatím neměl dostatečné zásoby moci, seknul jsem do vzduchu tak, jak to občas dělají kočky. Na auře se jí objevily čtyři trhliny, jako by ji zasáhla kočičí pracka a přesně to se taky stalo. Trochu jí to vyvedlo z rovnováhy, narušilo soustředění a její síla přišla v niveč. Pomocí svého změněného vědomí jsem viděl, jak jí narůstají šupiny a rány se začínají regenerovat. Prohnula se, hadí kůže z ní opadala a tvář byla opět čistě bílá bez sebemenší stopy po mém útoku. Tentokrát jsem byl rychlejší já. Za divokého máchání rukou, které mohlo vzdáleně připomínat tanec, jsem před sebou zformoval malou ošklivou pelichající kočku. Poštval jsem jí na hadí ženu. A přestože můj kočičí služebník vypadal, jako by měl každou chvíli zdechnout, vyrazil s takovou rychlostí, že to démonku překvapilo a již nedokázala uhnout. Kocour jí šel po krku a jeho malé drápky zasáhly přímo krční tepnu.

To, co v hmotném světě vypadalo jako vyčerpávající tanec, byl ve skutečnosti souboj na život a smrt. Zhroutila se k zemi a ležela tam bez známky života. Doktoři zjistí zástavu srdce. Jen někdo s mými schopnostmi by uviděl ošklivé zranění na krku, kterým jí unikali poslední vteřiny života a moci, která nyní náležela mně. Jen ať se někdo odváží vyzvat na souboj démona z Klanu Černé Kočky.