| Home | Obrazárna | Próza | Dračí Doupě | World of Darkness |
| VLASTNOST | HODNOTA | HODY KOSTKOU |
| Síla: | 15/+2 | (5,6) |
| Obratnost: | 17/+2 | (4) |
| Odolnost: | 13/+1 | (5) |
| Inteligence: | 13/+1 | (3) |
| Charisma: | 13/+1 | (2) |
| Schopnosti: | Převleky (15+3), Získání důvěry (15+3), Objevení mechanismu (20+4), Objevení objektu (25+6), Zneškodnění mechanismu (25+4), Otevření objektu (35+6), Šplhání po zdech (74+2), Skok z výšky (71+2), Tichý pohyb (21+2) Schování se (40+4), Vybírání kapes (16+3), Probodnutí ze zálohy |
| Dovednosti: | Čtení a psaní (průměrně – 42), Hudba (dobře), Plavání (velmi dobře), Strunné nástroje (dobře), Zadržování dechu (dobře) |
| Řeči: | Elfština (špatně – 18), Danérská obecná řeč (dokonale) |
| Astrologické znamení: | Tygr |
| Víra: | Faeron (středně, každou noc zapaluje svíčku) |
| Zbraně a výstroj: | Široký meč, tesák a dýka, lehká kuš, kožený kabátec, kožená torna, paklíče, kočičí drápy, 4 zl. |
Popis postavy do Rilondské Kroniky - Příjezd:
Uprostřed kruhu námořníků stojí tři postavy, chlapec, mladá žena – podle špičatých uší elfka a šedivý středně vysoký ramenatý muž. Typovali by jste mu tak něco přes pětačtyřicet. Dlouhé vlasy mu spadají do ostře řezané snědé tváře, ze které vystupuje orlí nos. Teď, když se narovnal, jste zjistili, že váš první odhad byl špatný, jeho tvář vypadá velmi mladě, tak na pětadvacet let. Hnědé oči s nádechem barvy rzi mu srší bystrostí a na popraskaných zjizvených rtech mu pohrává drzý úšklebek. Na tvářích má šedé strniště a bílou bradku okolo pusy. Mladík má očividně problémy se slunce, protože mhouří oči a jeho kůže vypadá, jako by byla na několika místech spálená.
Chlapík je oblečen do tmavě modrých pruhovaných kalhot z kůže a do červené košile. Na pravém zápěstí má koženou rukavici bez prstů, ale i na dálku je vidět, že je s rukou něco v nepořádku. Za opaskem má pouzdro na meč a tesák, což jsou patrně právě ty zbraně, co leží opodál. Jeden z námořníků mu právě vrací kožené boty a k meči a tesáku na palubě přihazuje ještě nůž. Leží tam taky široký kožený klobouk a černočervená kazajka...
Chování postavy:
Albín je ctižádostivý, veselý a zvědavý chlapík divoké povahy. V jeho žilách koluje snad samotný věčný oheň. Je odvážný, ale do boje se nevrhá, pokud to není nezbytné. Zvykl si, starat se sám o sebe. Je hudebně nadaný, ze všeho nejraději hraje na loutnu, ale žádnou nevlastní. Přestože se nehlásí k žádnému bohu a všeobecně se o něm v zlodějských kruzích mluví jako o Bezvěrci, každý večer zapaluje svému patronovi Faeronovi svíčku. Nesnáší křivá obvinění a zradu. Takové věci ho dokáží vytočit k nepříčetnosti. Přestože je přátelský, drží si odstup a už nikdy se nechce zaplést do nějaké zločinecké organizace. Má slabost pro ženy a už se mu to párkrát vymstilo, naposled byl kvůli jedné protažený pod kýlem lodi – dvakrát. Nicméně se mu to vyplatilo, protože se z nich stala nerozlučná dvojice – krásná elfí kouzelnice Manua z rodu Wutabe a Saul Albín mistr zámků.
Na Taře se snaží najít nové místo pod sluncem, nehodlá se zrovna usadit, ale počítá s tím, že by mohl nakrást něco peněz a pak se vydat přes hory do Albirea, kde je prý každý svobodný.
Pozadí postavy:
V noci z dvanáctého na třináctého rozkvetu léta 823 královského letopočtu našla Červená Vrána, známá firma z Burstském podsvětí, kapsářka a příležitostná kurva, v přístavu v ústí jednoho z kanálů novorozence. Bez její pomoci by ho zcela jistě sežraly krysy. Chlapeček dostal jméno Saul a vyrůstal jako právoplatný člen zlodějské kliky. Klučina to byl obratný, dokázal v okamžiku uříznout váček s penězi a ještě v té chvíli zmizet v davu. Jenže byl tu malý problém, už od mládí trpěl lehčí formou albínismu. Jeho pokožka byla náchylná na spálení a bílé vlasy svítily na celou ulici. Saul měl abnormálně hbité prsty a právě tím na sebe připoutal pozornost kasaře Raviána Naseda, který neodolal pokušení a postavil osmiletého albína před nelehký úkol, který měl prověřit jeho schopnosti. Relativně jednoduchý zámek a dva drátky. Saul si se zámkem hrál asi čtvrt hodiny, než se ozvalo cvaknutí otevíraného zámku. Dítě ulice se záhy dostalo do učení prvotřídního zámečníka, kterým Ravián byl. Už v patnácti nedělalo Saulovi problémy nejen zámky otvírat, ale také je sestavovat. O to jednodušší pak pro Raviána a Saula bylo vykrádat domy měšťanů, kterým předtím zámky prodali. Stárnoucí Nased si albína velmi oblíbil, vymetli spolu nejeden bordel a Saul, který svého mistra velmi obdivoval, se kromě zámečnictví naučil mnoha užitečným věcem, jak se chovat k ženám a jak si získat jejich srdce, číst a psát, na koho se obracet a na koho ne, jak se jedná s lidmi a spoustu dalších rad do života. Nased byl sice živel podvratný, ale přesto silně věřící, každý večer zapaloval svíčku, aby potěšil svého patrona Pána Ohně. Saul tento rituál po svém mistru vlastně zdědil.
Jenže čas se nezastaví a po době blahobytu přišla bída. Nased se jednoho dne nevrátil ze svého milostného dobrodružství a Saul se dostal zpátky na ulici – chudší o majetek, bohatší o zkušenosti. Brzy si v podsvětí získal svoje jméno a nikdo mu neřekl jinak než Albín. "Cože, nemůžeš tu truhlu otevřít? Skoč za Albínem, ten to zvládne." Ale i albínovi byly ženy zkázou, v okamžiku nekontrolované vášně se vyspal s holkou svého bosse a ten nelenil a namočil Saula do pěkné křivárny. Prej jenom votevřeš pár dveří pro moje kumpány, hodí ti to pěknou sumičku. OK, jenže najednou Saul sedí na lavici obžalovaných, slitovnej Soudce neouřaduje a jeho patron Pán Ohně se taky zrovna kouká někam jinam. Nic mu nepomáhá, že je v tom nevině. Šup s ním na nucený práce do dolů, na dvacet let. To mu bylo sedmnáct.
Práce v dole není pro padavky a albín má co dělat, aby zůstal na živu. Pokusil se utéct a nevyšlo to. Zbičovali ho a prodloužili trest na doživotí. Pak došlo v dole k závalu, Saul z toho vyvázl se životem, ale kameny mu zavalily pravou ruku, málem o ní přišel. Od té doby ho obzvláště v chladu dost zlobí a ani prsty už nemají tu dávnou hbitost, na kterou byl tak pyšný. Druhý pokus o útěk se mu zdařil a on se vrátil do Burstu, těch pět let v dolech ho změnilo. Zesílil, jeho tvář zdrsněla a, aby ho nikdo nepoznal, obarvil si vlasy na červeno. Pomsta, to udrželo Saula těch pět let na živu a teď na ní byl čas. Jeho bývalý boss se jednoho rána probudil v krvi, celou jeho postel lemovaly mrtvé slepice a na zdi bylo napsáno: "Albín se vrátil." Na nočním stolku vedle postele byl lístek a v něm stálo: "Kamkoli půjdeš, budu za tebou, jednoho dne, až to budeš nejmíň čekat, tě zabiju."
Saul ovšem nemínil svou hrozbu uskutečnit. Ještě tentýž týden, vykradl menší hokynářství a jako černý pasažér se nalodil na Černého Sokola, který mířil na Taru. Nebyl, ale jediným černým pasažérem. Stejným způsobem s ním cestovala ještě mladá elfka s desetiletým klukem. Když je 10tého dne našli, hrozilo, že je všechny hodí přes palubu. V Saulovi, který už si zvykl starat se jen o sebe, se něco hnulo a uzavřel s kapitánem sázku. Když ho dvakrát protáhnou pod kýlem a on to přežije, nechá je všechny na palubě jako právoplatné cestující s tím, že si cestu už nějak odpracují. Saul to přežil, snad díky tomu polibku, co mu elfka dala. Když ho pod kýlem protahovali podruhé, najednou zjistil, že může dýchat. I tak to však byl zážitek, který by nerad zopakoval. Získal si však uznání celé posádky a co víc, i přátele v elfí kouzelnici Manue a zlodějíčkovi Chamurovi. Spolu s elfkou teď ohrožují Rilond.