| Home | Obrazárna | Próza | Dračí Doupě | World of Darkness |
Rasa: Člověk (Plaveňanka)
Jak je stará, kdy a kde se narodila?
8.10. v roce 827 (znamení Draka) do rodiny plavenského sokolníka, v pohraničí blízko Lujagenu
Rodina a její původ:
Pochází ze slušné plavenské rodiny. Tedy v neustálých intrikách s ostatními rody, ale jednou věcí se přeci jen od ostatních lišili. V jejich rodině nikdy nebyli žádní otroci.
Otec Ingram – nežije, zemřel v chrámu Siarona v Ragnaroke, oslepen Plavenskou hlídkou poté, co je dostihli na hranicích s Almendorem
Matka – silná alkoholička, na dceru žárlila, patrně popravena
Starší sestra Erypea – znásilněná Plavenskou hlídkou poté, co je dostihli na hranicích s Almendorem, nyní zvěd pohraniční posádky Almendoru (možné poslat jako tajného agenta na Taru), vypadá jako o něco starší verze Sango, jen má tmavší vlasy a obléká se do košil tmavé barvy a kožených kalhot.
Starší bratři Maheri a János – zavražděni Plavenskou hlídkou poté, co je dostihli na hranicích s Almendorem
Prostředí, ve kterém vyrůstala:
Vyrůstala v menším usedlosti nedaleko Lujagenu. Otec ji miloval, matka na ní časem zanevřela a žárlila. Se sourozenci měla celkem dobrý vztah. S otce chodila na lov ptáků, ačkoli se to pro plavenské děvče nehodí. Ve dvanácti si musela začít zahalovat obličej, což jí ze začátku dost vadilo. Rodina měla své tajemství, které nad nimi viselo jako hrozba. Otec byl vyznavačem Siarona a většinu svých otroků propustil hned poté, co je koupil.
Jak se dostala ke svému povolání, kde a u koho se učila?
Začátky svého povolání pochytila od svého otce, který uctíval Pána Větrů, ale to opravdu důležité pro dráhu kněze se naučila až po útěku do Ragnaroke. V klášterní škole se naučila číst, psát a hrát na píšťalu (příčná flétna). Zde se též naučila základům jazyka elfů, plavat a bojovat s nožem (krom dalších dovedností a znalostí, bez kterých se misionář na Taře neobejde). Střelba z kuše jí tehdy moc nebavila, narozdíl od boje s nožem.
Kde se postava naučila jednotlivé dovednosti?
Boj se zbraněmi a střelba - Ragnaroke
Čtení a psaní – Chrámová škola v Ragnaroke (přečetla dost spisů o náboženství)
Sokolnictví – od otce
Plavání – od otce a bratrů základy, v Ragnaroke se pak zdokonalila
Elfština – Chrámová škola v Ragnaroke
Hra na flétnu – Chrámová škola Ragnaroke
Zpěv - doma
Jak vypadá, jaké oblečení nosí?
Sangraia je půvabná mladá dívka s dlouhými vlasy rudými, jako západ slunce. Plné rty, zelené oči a pihovatý, dlouhý, úzký nos dokáží pomotat hlavu nejednomu muži. Má štíhlé paže, dobře tvarované boky a příjemný zadeček. Na prsou sice příroda trošku šetřila, ale alespoň to tolik nebolí, když se utíká.
Většinou nosí tradiční šat kněží Pána Větrů. Modrá barva a spousta záhybů. Obutá do normálních kožených sandálů, nikdo z kněží by nečeká, že pod kněžským rouchem nosí kromě vyšívané sukni a červené košile také koženou vestu. Kolem krku si váže hevrenský šátek, který koupila kdesi na Ragnarokském tržišti. Kromě znaků svého řádu nosí ještě různé cetky, obzvláště miluje různé náramky. Prostě žena.
Kromě toho má na jedné ruce sokolnickou rukavici, na které sedá ochočená poštolka Mžuro.
Motivace:
Slíbila si, že bude pokračovat v ideálech svého otce, který věřil ve svobodu a volnost pro všechny. Dále se zavázala povinností vůči své církvi. Krom toho jí motivuje její vnitřní perfekcionizmus.
Touhy:
Už od dětství se touží stát nejlepší sokolnicí na světě, ale čím je starší, shledává, že musí nejprve zdokonalit a utužit sama sebe, aby měla dost trpělivosti na práci s dravými ptáky. Ze stejného důvodu musí poznat i jejich přirozené prostředí. Také se chce dostat blíže svému bohu.
K ryze světským pak patří touha stát se znalkyní skřítčích čajů.
Sny:
Sní o milujícím muži, spoustě dětí a malé usedlosti, kde se bude moci věnovat sokolnictví. Ta usedlost bude mít malou věž, ve které bude blíže Siaronovi. Líbilo by se jí, kdyby byla knězem v malé horské vesničce, její muž by byl dobrý bojovník, pozorný milenec a choval by kozy nebo ovce. Nic náročného. Mohl by být třeba Bongirovcem.
Cíle:
krátkodobé – poznat svět, naučit se víc o dravcích, šířit slovo a písně boží
dlouhodobé – Šířit víru v boha, najít vhodného muže a místo pro založení rodiny.
životní - Stát se nejlepší sokolnicí. Být dobrou kněžkou svého boha.
Záliby:
Ze všeho nejvíc miluje volnost a svobodu a to i ve vztazích. Ráda se obklopuje zajímavými věcmi, které na svých cestách získala. Jmenujme třeba pírka ptáků z Kokosových ostrovů, zajímavě zbarvený kamínek z Plaveny, ale i kožený náramek z tržnice v Lujagenu a krásně pomalovanou deku s výjevy ptáků ještě z doby služby v chrámu v Ragnaroke. Ze zvířat pak nedá dopustit na poštolky.
Miluje vítr ve tváři a ve vlasech, noční oblohu a bouřky. Ráda pozoruje let ptáků. Ráda si pro sebe zpívá, když se večer koupe. Má v oblibě malé děti a zvířata (i kočky, přestože loví ptáčky).
Má v oblibě i souboje, při kterých teče jen málo krve, hlavně souboje, kdy se měří dovednosti a schopnosti dotyčného, kdy nejde o život.
Má i zálibu v dobrých čajích.
Nelibosti:
Nesnáší zápach hniloby, nemá ráda mršiny a mrtvoly (bojí se, že by mohli obživnout). Hnusí se jí červy a hadi (ale nebojí se jich). Vytáčí jí, když někdo zpívá falešně (kromě ní samozřejmě) nebo když se vytahuje. Hnusí se jí patolízalové, zrádci a všichni ti špatní lidé se smrdutým dechem, zkaženými zuby, mdlýma očima a nemocnou kůži.
Nemá v lásce pasti.
Nesnáší, když někdo týrá zvěř a malé děti. To by pak vraždila.
Má respekt ze psů, většinou je nepohladí pokud nemusí, ale nenechá je trpět hlady. Postará se o ně, ale žádné důvěrnosti .
Obavy, strachy:
Bojí se pavouků a má nepříjemný pocit z temných a vlhkých uzavřených prostot, snad proto, že jí matka v dětství za trest zavírala do sklepa. Má velkou hrůzu z oživlých mrtvol (rodiče jí tak strašili před spaním), při představě, že se mrtvola zvedne a půjde po ní, ztrácí její tvář barvu a po zádech jí stéká studený pot. Bojí se však jen oživlých mrtvol, ne nemrtvých myšlenkových bytostí.
Vystupování:
Většinou se snaží být nenápadná. Dává přednost postoji vidět a nebýt viděn. Není to ten typ kněze, který stojí na náměstí a pořvává na dav. Spíš tím knězem, co pomáhá jednotlivcům, kteří ho požádají o pomoc (třeba jen pohledem). To ale neznamená, že nemá sebevědomé a vznešené vystupování. Snaží se chovat důstojně.
Zvyky a návyky:
Každý večer před spaním hraje na svou příčnou flétnu pro potěchu svoji a svého boha. Už od dětství nosí závoj, který zakrývá nos, ústa tváře a bradu. Bez něj se cítí nahá. Nesundává ho ani na noc. Když je nervózní, omotává si kolem prstů své zrzavé vlasy nebo vyřezává nožem značky do dřeva. Razí zásadu, koupat se každý den (nesnáší nemytá prasata). Při koupání si potichu zpívá.
Náboženská orientace:
Je kněžkou Siarona – Pána větrů. Veškerá její víra náleží jemu, ale vlastně to není víra, ona ví, že Siaron je. Tudíž v něj nemůže jen věřit. Ona ví. Každý den si čte z posvátných spisů svého řádu. Z dalších bohů má v oblibě Pána ohně, Pána zvířat, Poutníka a Paní hvězd. O kněžích Paní Vod si myslí, že jsou to ochmelkové a Aurionovce má za naprosté chvastouny. Nemá ráda Simeona, protože ji vzal její první lásku. Kdyby si měla vybrat jiného boha, vybrala by si Siarona (taková je její víra), pak dlouho nic a pak by byl na řadě Finwalur.
Řídí se rozumem nebo citem?
Ačkoli se snaží řídit rozumem, její chování ovládají z velké části city a emoce. Dost dobře to skrývá za maskou chladu a necitelnosti, ale v jejím nitru to vře nezkrotnou vášní. Ta se však na povrchu neprojevuje.
Jaké má sebevědomí?
Pokud je schovaná za svým závojem, je sebevědomá a hrdá (snad až moc). Bez závoje se cítí nahá a červená se. Ve své podstatě se za závojem skrývá, ale nikdy to nepřizná. Závoj je její součástí.
Jak dává najevo své city?
Svoje city neprojevuje navenek, skrývá je ve svém nitru pod devatero zámky, aby ji nebylo možno ranit. Tváří se jako bezcitná žena, ale opak je pravdou. Pro potřebné má vždy vlídného slova a nesmělého úsměvu. Uvnitř je citlivá a lidské utrpení se jí dost dotýká. Občas, když pohár přeteče, to z ní vybuchne jako tornádo, ale za chvíli opět vládne bezvětří.
Jaké má postavení mezi ostatními?
- To se teprve uvidí.
Jaký má vztah k opačnému pohlaví?
Pro mladou Plaveňanku se nehodí, aby se zamilovala do někoho jiného než svého budoucího manžela a přesně v této víře byla vychovávána. Navíc až do patnácti byli jedinými muži v jejím životě její bratři a otec. Svou první lásku prožila až v Ragnaroke. Zamilovala se do Bavora mladého novice Simeonova., ten sice její lásku opětoval, ale nakonec složil slib celibátu a zavřel se do kláštera. Sango to těžce nesla a byl to také jeden z důvodů, proč odjela na Taru.
Ve vztazích je dost přelétavá a u žádného muže nezůstane moc dlouho. Většinou milostné vztahy nevyhledává a ani v nich dlouho nezůstává. Takového muže ještě nenašla. Sama však bývá trošku žárlivá.
Jinak dává přednost starším mužům (tak o osm let), asi to souvisí s její láskou k otci. Muž jejích snů by měl být tmavovlasý dlouhán, spíš šlachovitý, s rovným nosem a řezanými rysy tváře. Má však slabost i pro krásné ženy (ale je spíš na muže). Při svádění si hraje na stydlivou a bezbrannou dívku, která potřebuje jeho silné paže a ochranu.
Jaký má názor na ostatní...
Ze všech ras na celém Asterionu má největší předsudky k Plaveňanům a skřetům (ačkoli žádného nikdy neviděla, skřety prostě nemá rád nikdo). Plaveňany považuje za naprosto zkorumpovaný národ. Nenávidí je za to, že považují ženy za majetek a schvalují otroctví. Sama sice pochází z Plaveny, ale odmítá se považovat za jednu z nich.
Dále se cítí nesvá ve společnosti trpaslíků. Připadají jí hrubí, sprostí a svázáni svými pověrami a svou hrabivostí, ale oceňuje jejich hrdost a čest.
Elfové jí prostě fascinují (obzvlášť skutečnost, jakým způsobem stárnou, a jejich hudba).
Je zvědavá, co se dozví o orcích a skřítcích. Poté, co se o nich doslechla se nemůže dočkat, až se s nimi setká. Stejný zájem má i o hevreny. Sdílí jejich svobodomyslnost a touhu po volné krajině a větru ve tváři. Možná by jim mohla vyprávět o Siaronovi, kdo ví?
Z povolání oceňuje práci hraničářů, neboť to byli oni, kdo jim jako první pomohl poté, co přešli hranice Almendoru a Plaveny. K mágům a čarodějům cítí respekt a je vůči nim podezřívavá. K ostatním povoláním necítí ani sympatie ani antipatie.
Proč se postava přidala k družince?
To se teprve dozvíme.
Myslí spíše na sebe nebo na ostatní?
O ostatní má zájem, ale nesmí zasahovat do jejích tajemství. Ona naopak naslouchá každému, sbírá informace a utváří si svůj pohled na svět. Rozhodně jí není proti mysli manipulovat ostatními, i když za tím většinou není zlý úmysl. Dokáže se obětovat, ale nesmí to ohrozit její život. To se pak stáhne a ustoupí, ale jen na tak dlouho, dokud nevymyslí nějaký lepší plán. To, že myslí i na ostatní, ale neznamená, že dá hned každému žebrákovi svoje poslední peníze.
Jaký je její vztah k penězům?
Většina peněz se u ní nikdy moc dlouho neohřeje. Nemá potřebu být bohatá a ač pro ní 200 zlatých představuje docela slušnou sumu, nikdy by pro peníze nezabila ani nezradila. Peníze prostě nejsou všechno. Většinu z nich daruje své církvi a ten zbytek utratí za různé cetky a výdaje na cesty.
Jaký má vztah k magii?
Sama dokáže sesílat zázraky. Je schopná světit místa. A jednoho dne si snad bude moci povolat božího pomocníka z myšlenkového světa. O magii toho tedy trochu ví. Neděsí ji, jen jí občas děsí její uživatelé. Přečetla dost knih z chrámové knihovny. O magii tedy něco ví, ale rozhodně ne tolik, jako mágové. Má i představu o přírodní magii hraničářů. Ví, že někteří z nich dokáží léčit. Neví však žádné podrobnosti, zato o kněžské magii toho ví mnohem víc.
Pije tvá postava?
Ano, Sangraia pije a pije ráda, i když ne často. Ráda si dopřeje dobré víno a od té doby, co se setkala se skřítčími čaji, i tyto lahodné nápoje. Pokud se opije, ztrácí schopnost kontrolovat svoje emoce a chová se dost vyzývavě. Druhý den však trpí dost velkým bolehlavem a má sklony zvracet. Proto se snaží nepít přes míru.
Jak se chová ke svým soupeřům?
Se soupeři si hraje jako kočka s myší. To se naučila v plavenské společnosti. Ráda jde až na ostří nože, aby poznala své i soupeřovy možnosti. Je to pro ní forma osobního růstu a poměřování sil. Taková je k soupeřům přátelům.
K těm, které nenávidí je jako ledový plamen. Využije každou jejich slabinu, nebude se štítit zaútočit ze zálohy a v tu nejméně vhodnou chvíli. Nikdy však nebude klást pasti.
Jak se staví k boji?
Má dost vyvinutý cit pro vlastní bezpečí. Pokud na ní někdo zaútočí, bude bojovat a teprve potom se ptát. Není typem hrdiny, který by šel do boje dobrovolně, přeci jen v boji může dojít člověk k úrazu. Ale rozhodně z boje neutíká, pokud se nejedná o boj prohraný a s velkými následky na její zdraví. Rozhodně se nepostaví proti obrovské přesile nebo drakovi. Není sebevrah, ale ani zbabělec.
Jak se staví k zabíjení?
Je s podivem, že velmi nerada své protivníky zabíjí. Pokud existuje jiná možnost než smrt, raději svého protivníka zneškodní, ale neusmrtí. Zabila jen dvakrát v životě a do teď z toho má občas noční můry. Poprvé to byl zloděj, který jí přepadl, když se v noci vracela z krčmy do řádové věže. Pokusil se jí znásilnit, ale ona mu podřízla hrdlo, ale tak nešťastně, že jí sprška jeho krve zasáhla přímo do obličeje. Podruhé to byl příliž dotěrný opilý námořník při cestě na Taru. Vzal na ní nůž a ona byla lepší.
Ve většině případech zabije pouze pokud jí nebo jejím blízkým půjde o život, nebo pokud bude někdo týrat děti a zvířata (takové jedince pak většinou stejně jenom pořádně zbije).
Za jakých okolností by byla ochotná porušit nějaký obecný úzus?
Své slovo poruší jen tehdy, když je to pro ní výhodnější (například, když jí půjde opravdu o život) a tomu druhému to neublíží. Také krást bude jen v případě ohrožení svého života a pokud by v takové situaci okradla přítele, později by se mu to snažila vrátit. Nemá zájem ve vykrádání hrobek, ale mrtvola už žádné věci potřebovat nebude, zato třeba jí by se ten nůž mohl hodit. Takový je její přístup k okrádání mrtvol.
Rozhodně jí nebude dělat problémy zabít ženu, když jí k tomu dá důvod. Zato dítě by zabila jen v případě, že by to zachránilo víc životů. Kdyby si měla vybrat mezi sebou a životem dítěte, raději by zemřela sama. pokud někdy nějaké dítě záměrně zabije, bude si to nadosmrti vyčítat.
Kdy by byla schopna zradit přátele?
Většinu svých přátel by nezradila. Ale opět je to otázka jejího přežití. Pokud by to stálo její život a se svými "přáteli" by měla nějaké nevyřízené účty, tak je zradí. Většinou to však bude v případě, že je situace bez jiného východiska. A všichni její přátelé by si měli uvědomit, že na prvním místě je povinována své církvi a pak teprve jim. Tedy pokud je bude muset zradit pro dobro své církve a jejích ideálů, pak to bez výčitek udělá.