"Jmenuji se Sangraia Pochvista. Říkej mi Sango."| Home | Obrazárna | Próza | Dračí Doupě | World of Darkness |
"Jmenuji se Sangraia Pochvista. Říkej mi Sango."
Jméno: Sangraia Pochvista
Přezdívka:
Povolání: Siaronova Kněžka (diakonka), Sokolnice
Úroveň: 3
| VLASTNOST | HODNOTA | HODY KOSTKOU |
| Síla: | 13/+1 | (6,3) |
| Obratnost: | 19/+4 | (6) |
| Odolnost: | 10/0 | (2) |
| Inteligence: | 14/+1 | (5) |
| Charisma: | 16/+2 | (4) |
| Schopnosti: | Krátkodobá motlitba: (3) Rychlost –sám-; Požehnání do útoku; Levitace - sám Krátký obřad:(1) Hrom a blesky Dlouhodobá modlitba:(1) Uvolni pouta Dlouhodobý obřad: (1) Chlad Svěcení místa: krátkodobé - v jednom kole ujde právě 6 sáhů; může světit maximálně 3 kola; svěcení trvá 3 směny Svěcení předmětu: rituál trvá 3 směny, knězem stanovená pravděpodobnost úspěchu svěcení se pak odečítá od jeho schopnosti sesílat jiné zázraky, tento postih se snižuje každý den o 1%; svěcení vydrží přesně rok. posvěcená zbraň - proti jednomu konkrétnímu nepříteli bonus +2; posvěcená střelná zbraň bude mít o polovinu větší dostřel 3. úroveň: zlepší se zrak, sluch (viz PPE str. 86) i čich Psyonické nadání Vycítění lží - Psionik pozná, že někdo neříká pravdu. Jedná se o past Chr – 4 (6) +Žvt sílové osoby – vycítění/ nic. S každým vyšším stupněm roste bonus o +1, při překonání vyšší pasti pozná podobu nepravdy (vymýšlení si, překrucování, zamlčování). Vycítění nebezpečí - Psionik pozná, že se ho někdo chystá bezprostředně napadnout. Jedná se o past Chr – 4 (6) +Žvt sílové osoby – vycítění/ nic. S každým vyšším stupněm roste bonus o +1, při překonání vyšší pasti pozná druh útoku (kouzlo, bodnutí zezadu, načasovaná nálož apod.) |
| Dovednosti: | Čtení a psaní (v obecné řeči průměrně - 42) Hra na flétnu (průměrně - 42) Plavání (dokonale) Sokolnictví (?) Zpěv (špatně - 38) |
| Řeči: | Elfština (špatně - 28) Obecná řeč s plavenským přízvukem |
| Astrologické znamení: | Drak |
| Víra: | Siaron (velmi silně) |
| Zbraně a výstroj: | dýky (10x), lehká kuš (deset šipek), kožené brnění (vesta); Kožená torna, deka, šaty, hevrenský šátek, pochodně (6x), vonné bylinky, měch na vodu, sokolnické potřeby (řemínky, rukavice atd.), měšec s penězi, brousek, křesadlo, plíšky na provázkách, deník a psací náčiní, svaté spisy o Pánovi větrů |
Historie postavy:
V roce 827 (8. 10.) královského letopočtu se rodině plavenského sokolníka v pohraničí blízko Lujagenu narodila druhá dcera. Hvězdy tehdy stály ve znamení draka a jeho ohnivá povaha se na malé Sango do značné míry podepsala. Měla zrzavé vlásky, které jí při západu slunce svítily jako koruna. Už ve svém dětství byla dost umíněná a pokud se jí něco nelíbilo, dokázala to dát najevo dostatečně hlasitě. Žili jako každá jiná plavenská rodina, v neustálých intrikách s ostatními rody, ale jednou věcí se přeci jen od ostatních lišili. V jejich rodině nikdy nebyli žádní otroci. Otec Ingram to vysvětloval různě: "Jsou to jen darmojedi a jen by nás stáli peníze." "Kdybychom měli otroky, stali bychom se na nich závislí." A podobně. Jenže Sangraia cítila, že to není pravda, rozhodně ne úplně. Většinou poznala, když jiní nemluví pravdu, měla takový dar. Jendné noci, když už zase poslouchala za dveřma, zjistila pravý důvod, proč v jejich domě nejsou žádní otroci. Matka tehdy plísnila otce za to, že už zase koupil otroka a pustil ho na svobodu. Nadávala mu do nějakých Siaronovců a že byla blázen, když si ho brala. Otec se nebránil, řekl jen, že je to otázkou víry. Tehdy Sango ještě nevěděla, co to znamená.
Když jí bylo dvanáct let, byla s otcem lovit dravé ptáky. Zeptala se ho, co to znamená být Siaronovec. Otec se všelijak vykrucoval, ale nakonec to z něj dostala. Myšlenky o svobodě a svobodné vůli se jí zalíbily natolik, že starého Ingrama přesvědčila, aby ji připravil pro vysvěcení na kněze. Chvilka váhání, ale nakonec zase prosadila svou vůli. Nejprve jí o Pánovi větrů vyprávěl při tréninku jestřábů. Po nějaké době, když bylo jasné, že jejich tajemství neprozradí, jí začal učit zcela oficiálně. Její cesta začala...
Otec a dcera spolu trávili spoustu času a její matka začala žárlit a dceru nenávidět. Kolem roku 842, když bylo Sango patnáct let, se její matka stala silnou alkoholičkou a ve své opilosti v krčmě po hádce s Ingramem vyzradila rodinné tajemství. Siaronovi kněží jsou a vždycky byli v Plaveně pronásledování a vražděni. Ingram sebral jen to nejnutnější a s celou rodinou se vydal směrem k hranicím s Almendorem. Na začátku jich bylo pět –otec, dva bratři, Sangria a její starší sestra. Těsně u hranic je dostihla plavenská hlídka. Zabili jejího starší bratry, sestru znásilnili a otce oslepili rozžhaveným železem, oba pak zbičovali a jejich těla nechali napospas lesní zvěři. Jedinou Sango nedostali. Byla nasbírat dříví a něco v ní samé jí zabránilo, aby se vrátila k tábořišti dřív než se setmí. Tenhle instinkt jí zachránil život ještě mnohokrát potom.
V Almendoru cestovali z místa na místo, až našli útočiště v chrámu Pána Větrů v Ragnaroke. Z cesty si toho moc nepamatuje, jen hlad, strach a nebezpečí na každém kroku. Sangraia se v chrámu stala právoplatnou kněžkou a, ačkoli její srdce bilo po dobrodružství, byla šťastná. Její štěstí však netrvalo dlouho. Starý Ingram zemřel rok poté, co v chrámu našel svůj klid. Sango už nedokázalo v Almendoru nic zadržet a proto, když slyšela, že chrám hledá misionáře, kteří by se vydali na Taru, bez váhání se přihlásila a vyplula první lodí na Taru. Dva měsíce se zdržela na Kokosových ostrovech, ale když zjistila, že jí tam pšenka nepokvete, vydala se dále do Rilondu.
V roce 845 spatřily její oči Bílé útesy a Rilondský přístav.
Vzhled:
Sangraia je půvabná mladá dívka s dlouhými vlasy rudými jak západ slunce. Plné rty, zelené oči a pihovatý, dlouhý, úzký nos dokáží pomotat hlavu nejednomu muži. Má štíhlé paže, dobře tvarované boky a příjemný zadeček. Na prsou sice příroda trošku šetřila, ale alespoň to tolik nebolí, když se utíká.
Většinou nosí tradiční šat kněží Pána Větrů. Modrá barva a spousta záhybů. Kromě toho má na jedné ruce sokolnickou rukavici, na které sedá ochočená poštolka Mžuro. Obutá do normálních kožených sandálů, nikdo z kněží by nečeká, že pod kněžským rouchem nosí kromě vyšívané sukni koženou vestu. Kolem krku má hevrenský šátek, který si koupila kdesi na Ragnarockém tržišti. Kromě znaků svého řádu nosí ještě různé cetky, obzvláště miluje různé náramky. Prostě žena.
V záhybech svého šatu skrývá mnoho dýk. Její chrámový učitel boje si z ní často dělal legraci. Kromě vrhacích a normálních dýk je její jedinou zbraní stará lehká kuše, dar chrámu na cesty.
Povaha a zvyky:
Sango je víceméně milá holka, která ovšem vyzařuje určitou autoritu. Je zvyklá, aby jí lidé naslouchali, a když si něco usmyslí, jde zatím jako huama za svou kořistí. Jinak je však stejně přelétavá jako vzduch. Ze všeho nejvíc miluje volnost a svobodu a to i ve vztazích. Ráda se obklopuje zajímavými věcmi, které na svých cestách získala. Jmenujme třeba pírka ptáků z Kokosových ostrovů, zajímavě zbarvený kamínek z Plaveny, ale i kožený náramek z tržnice v Lujagenu a krásně pomalovanou deku s výjevy ptáků ještě z doby služby v chrámu v Ragnaroke. Ze zvířat pak nedá dopustit na poštolky. Má strach z pavouků, snad proto, že jí matka za trest zavírala do sklepa, kde jich bylo plno.